Smrk ztepilý 'Rothenhaus' Picea abies 'Rothenhaus'

Detailní popis produktu

Smrk ztepilý 'Rothenhaus' - středně vysoký kultivar, netradičního, úzkého tvaru. Kultivar je českého původu a bývá spojován s polesím zámku Červený Hrádek u Chomutova, německy Rothenhaus, kde byl uváděn kolem přelomu 19. a 20. století. Strom vytváří rovně rostoucí terminál, který není třeba vyvazovat jako u některých převislých smrků. Větve prvního řádu mohou růst částečně vodorovně, zatímco ostatní větve a jemnější výhony volně splývají dolů. Vzniká štíhlá, mírně nepravidelná silueta s výrazným vertikálním účinkem. V běžných zahradních podmínkách dorůstá asi 3–5 m výšky a 0,7–2 m šířky, některé katalogy u starších rostlin uvádějí 5–10 m výšky při šířce kolem 2 m. Roční přírůstky mohou v dobré půdě dosahovat až 50 cm. Jehlice jsou čtyřhranné, 8–14 mm dlouhé, tužší, sytě až tmavě zelené. Květy nejsou nápadné, starší rostliny mohou tvořit purpurové mladé šištice a později hnědé válcovité šišky. Kultivar se uplatní jako solitéra v trávníku, u vstupu, u kamene, v předzahrádce nebo jako štíhlý dominantní prvek v jehličnaté kompozici.

Smrk ztepilý je jehličnatý strom, s kuželovitým habitem. Ve volné přírodě dokáže dorůst až do 50m výšky. V zahradních podmínkách standardně dorůstá do výšky 25m a šířky 7m. Kůra je v mládí hladká, hnědé barvy, v průběhu stárnutí je více šupinatá, rozpukaná, spíše šedo-hnědé barvy. Větve stromu vyrůstají v přeslenech. Samotné jehlice jsou tmavší, zelené barvy, na koncích zašpičatělé. Šišky jsou podlouhlé, nejprve rostou vzpřímeně, později se sklánějí směrem dolů. Žlutou barvu mají samčí šišky, načervenalé jsou samičí. 

Pěstování: Preferuje plně osluněné stanoviště, které podporuje intenzivní vybarvení jarních přírůstků a kompaktní růst koruny. Půda má být úrodná, středně těžká až hlinitopísčitá, dobře propustná a trvale mírně vlhká, nikoli však dlouhodobě přemokřená. Nejlépe vyhovují půdy s kyselou až mírně kyselou reakcí, přibližně v rozmezí pH 5–6,5, do výsadbové jámy se proto často přidává rašelina nebo jehličnatá hrabanka. Kolem kořenového balu je vhodné vytvořit mulč z kůry, který omezuje kolísání teploty a vysychání půdy, zároveň chrání mělký kořenový systém. Rostliny v kontejneru se vysazují od března do října, v teplých a suchých obdobích prospívá pravidelná zálivka, zejména v prvních dvou až třech letech po výsadbě. Po zakořenění snáší smrk přechodné sucho, dlouhodobé přísušky však vedou k zasychání konců výhonů, obzvláště v městském prostředí. Mrazuvzdornost kultivaru se pohybuje přibližně do –26 °C, v běžných zimách v nížinách a pahorkatinách nepřináší zimní ochrana potíže, mladé rostliny v nádobách však lépe přezimují v závětří nebo po zapuštění nádoby do půdy. Hnojení je střídmé, na jaře postačí jednorázová dávka hnojiva pro okrasné jehličnany, která podpoří rovnoměrný růst bez přehnaného prodlužování výhonů. Řez se omezuje na odstranění suchých, namrzlých či poškozených větví, zásadní tvarování není nutné. Z chorob se v nevhodných podmínkách mohou objevit houbové skvrnitosti jehličí a ze škůdců zejména svilušky či mšice, jejich výskyt výrazně omezí vzdušné stanoviště, vyrovnaná vlhkost a nepřehnojování dusíkem. Při skupinové výsadbě se doporučuje rozestup alespoň 2,5–3 m mezi jednotlivými rostlinami nebo většími dřevinami, aby měl kultivar dostatek prostoru pro rozvinutí plného tvaru a barvy.

Autor: Nikol | Revize: 23.6. 2026