Smrk ztepilý 'Gold Finch' Picea abies 'Gold Finch'

Detailní popis produktu

Smrk ztepilý 'Gold Finch' - zakrslý zlatě rašící kultivar smrku. U kultivaru se uvádí původ u amerického pěstitele Roberta Finchama, pravděpodobně jako výběr z křížení Picea abies 'Gold Drift' a Picea abies 'Acrocona'. Habitus je nízký, v mládí polštářovitý až rozložitý, s věkem může vytvořit krátký terminál a přejít do nízkého kužele. Větve se jemně sklánějí dolů, takže rostlina působí měkčeji než běžné kuželovité smrky. Růst je pomalý, v 10 letech se nejčastěji uvádí 0,5–0,6 m výšky a 0,6–0,9 m šířky, později přibližně 1 m výšky i šířky. Jehlice jsou krátké, tužší, hustě uložené po celé délce výhonů. Jarní přírůstky raší žlutě až zlatozeleně, v létě se barva zklidňuje do zelenožlutých a olivově zelených tónů. Květy nejsou nápadné a šišky se u mladých rostlin objevují zřídka, okrasná hodnota stojí hlavně na barevném rašení, stálezeleném jehličí a celoroční kresbě větví. V kompozici se uplatní ve skalce, vřesovišti, u kamenů, v nádobě i v předzahrádce. Dobře ladí s vřesy, nízkými jalovci, borovicemi, kostřavami a drobnými půdopokryvnými trvalkami.

Smrk ztepilý  - jehličnatý strom, s kuželovitým habitem. Ve volné přírodě dokáže dorůst až do 50m výšky. V zahradních podmínkách standardně dorůstá do výšky 25m a šířky 7m. Kůra je v mládí hladká, hnědé barvy, v průběhu stárnutí je více šupinatá, rozpukaná, spíše šedo-hnědé barvy. Větve stromu vyrůstají v přeslenech. Samotné jehlice jsou tmavší, zelené barvy, na koncích zašpičatělé. Šišky jsou podlouhlé, nejprve rostou vzpřímeně, později se sklánějí směrem dolů. Žlutou barvu mají samčí šišky, načervenalé jsou samičí. 

Pěstování: Preferuje plně osluněné stanoviště, které podporuje intenzivní vybarvení jarních přírůstků a kompaktní růst koruny. Půda má být úrodná, středně těžká až hlinitopísčitá, dobře propustná a trvale mírně vlhká, nikoli však dlouhodobě přemokřená. Nejlépe vyhovují půdy s kyselou až mírně kyselou reakcí, přibližně v rozmezí pH 5–6,5, do výsadbové jámy se proto často přidává rašelina nebo jehličnatá hrabanka. Kolem kořenového balu je vhodné vytvořit mulč z kůry, který omezuje kolísání teploty a vysychání půdy, zároveň chrání mělký kořenový systém. Rostliny v kontejneru se vysazují od března do října, v teplých a suchých obdobích prospívá pravidelná zálivka, zejména v prvních dvou až třech letech po výsadbě. Po zakořenění snáší smrk přechodné sucho, dlouhodobé přísušky však vedou k zasychání konců výhonů, obzvláště v městském prostředí. Mrazuvzdornost kultivaru se pohybuje přibližně do –26 °C, v běžných zimách v nížinách a pahorkatinách nepřináší zimní ochrana potíže, mladé rostliny v nádobách však lépe přezimují v závětří nebo po zapuštění nádoby do půdy. Hnojení je střídmé, na jaře postačí jednorázová dávka hnojiva pro okrasné jehličnany, která podpoří rovnoměrný růst bez přehnaného prodlužování výhonů. Řez se omezuje na odstranění suchých, namrzlých či poškozených větví, zásadní tvarování není nutné. Z chorob se v nevhodných podmínkách mohou objevit houbové skvrnitosti jehličí a ze škůdců zejména svilušky či mšice, jejich výskyt výrazně omezí vzdušné stanoviště, vyrovnaná vlhkost a nepřehnojování dusíkem. Při skupinové výsadbě se doporučuje rozestup alespoň 2,5–3 m mezi jednotlivými rostlinami nebo většími dřevinami, aby měl kultivar dostatek prostoru pro rozvinutí plného tvaru a barvy.

Autor: Nikol | Revize: 23.6. 2026