Kalokvět 'Timaru' Agapanthus 'Timaru'

Detailní popis produktu

Kalokvět 'Timaru' - krásná a zajímavá trvalka, která se pyšní svým květenstvím. Kultivar 'Timaru' tvoří hustý trs dužnatých kořenů a úzkých, řemenitých, svěže zelených listů. V květu dorůstá nejčastěji 70–80 cm, někdy až kolem 90 cm, do šířky přibližně 45–60 cm. Od července do září, v teplém roce až do října, nese vzpřímené stvoly s kulovitými, hustými okolíky tmavě modrých až modrofialových trubkovitých květů. Květy se otevírají postupně a dobře drží ve váze. Po odkvětu mohou vznikat zelené až hnědnoucí tobolky se semeny, suché hlávky zůstávají dekorativní i na konci léta. Rostlina není určena ke konzumaci a při požití může dráždit. Sazenice Agapanthus 'Timaru' vyniknou v keramických nádobách, u terasy, v chráněném slunném záhonu i jako modrý rytmus mezi levandulemi, šalvějemi, perovskiemi, santolinou a jemnými okrasnými travami. V sortimentu se uvádí jako novozélandský hybrid, vybraný pro sytě modré květy, pevné stvoly a dobrou použitelnost v nádobách i chráněných záhonech. Původní druhy kalokvětů rostou na slunných svazích, horských loukách a kamenitých travnatých stanovištích jižní Afriky, kde mají propustnou půdu a výrazné střídání vláhy a sucha.

Pěstování: Preferuje teplé, chráněné stanoviště na plném slunci, snese i lehký polostín. Vyhovuje mu propustná, humózní půda s dobrou drenáží, ideálně mírně kyselá až neutrální (pH přibližně 6,0–7,5). Rostliny se vysazují od dubna do října. Do záhonu se volí rozestupy přibližně 35–45 cm, což odpovídá zhruba 5–8 rostlinám na m². V nádobách se uplatní směs s minerální složkou a odtoková vrstva, aby kořeny v zimě nestály ve vodě. Zálivka je vhodná pravidelná v době růstu a kvetení, na zimu spíše sušší režim. Přihnojení na jaře a zkraje léta podporuje tvorbu stvolů, na konci léta se již volí hnojiva s nižším obsahem dusíku. V teplejších polohách bývá mrazuvzdornost uváděna přibližně do -10 až -15 °C, rozhodující je však sucho v zimě a závětří. V chladnějších oblastech se doporučuje suchý zimní kryt (mulč, chvojí) nebo přezimování nádob v bezmrazém prostoru. Typickým rizikem je zimní přemokření a následná hniloba kořenů, méně často se objevují slimáci na mladých listech. Trsy se zmlazují dělením po několika letech, nejlépe na jaře, kdy se obnoví kvetení i kompaktní tvar. U stálezelených agapantů se listy na jaře jen očistí od poškozených částí. V nádobě se v zimě osvědčuje světlé místo s teplotou kolem 0–5 °C a minimální zálivkou, venku je vhodné chránit srdéčko před promáčením jednoduchým krytem. Kvetení je nejspolehlivější u dobře zakořeněných trsů, které nejsou často přesazované.

Autor: Nikol | Revize: 30.6. 2026