Choisie/mexický pomerančovník 'Sundance' Choisya ternata 'Sundance'

Detailní popis produktu

Choisie/mexický pomerančovník 'Sundance' - stálezelený kultivar mexického pomerančovníku z čeledi routovitých (Rutaceae). Vznikl jako žlutolistá mutace druhu Choisya ternata ve Velké Británii a do pěstování byl uveden pod obchodním názvem 'Sundance'. Vytváří hustý, zaoblený keř dorůstající obvykle 1,5–2 m výšky a podobné šířky. Největší ozdobou jsou lesklé trojčetné listy, které se na jaře otevírají jasně žluté a během sezony přecházejí do zlatožlutých až žlutozelených odstínů. Na slunném stanovišti bývá vybarvení nejvýraznější, v polostínu působí jemněji a zeleněji. Po promnutí listy uvolňují citrusovou vůni. V květnu a červnu se objevují vrcholové chocholíky bílých hvězdicovitých květů širokých přibližně 2–3 cm. Květy připomínají vůni pomerančových květů a vyhledávají je včely i další opylovači. Za příznivého počasí se může slabší druhé kvetení objevit také na konci léta. Kultivar se uplatní jako solitéra, v menších skupinách, u vstupů, na terasách, v chráněných záhonech i ve větších nádobách. Zlaté olistění vytváří výrazný kontrast s tmavozelenými jehličnany, bobkovišněmi, cesmínami, modře kvetoucími trvalkami a okrasnými travinami.

Pěstování: V našich podmínkách se mexický pomerančovník (Choisya) pěstuje nejjistěji na plném slunci až v lehkém polostínu, vždy v teplém závětří s mikroklimatem u zdi nebo mezi keři, protože zimní vítr a zimní slunce zvyšují vysychání listů. Půda je vhodná humózní, výživná a hlavně propustná, v těžších jílech se doporučuje drenážní vrstva štěrku a přimíchání písku, aby kořeny v zimě nestály ve vodě. Optimální reakce je mírně kyselá až neutrální, přibližně pH 6,0–7,5, sneseno bývá i slabě vápenité podloží při dobrém odtoku. Výsadba vychází nejlépe na jaro (březen–květen), případně na začátek podzimu (září), aby keř do zimy zakořenil. Zálivka je důležitá první 1–2 sezóny a během dlouhého letního sucha, starší keře snášejí krátké přísušky, ale při úplném proschnutí shazují část listů. Hnojení se řeší kompostem na jaře nebo pomalu působícím hnojivem, v nádobě se přidává v menších dávkách. Řez se provádí po jarním kvetení lehkým zkrácením odkvetlých výhonů, hluboké zmlazení do starého dřeva se obvykle neosvědčuje. Mulč z listovky nebo kůry stabilizuje vlhkost i teplotu půdy a chrání kořenový krček. Mrazuvzdornost vyzrálých rostlin se uvádí zhruba -15 až -18 °C, mladé keře a rostliny v nádobách jsou citlivější. V nádobě je důležitý objem alespoň 30–40 l, drenáž a zimní ochrana kořenů, vhodné je přezimování na chráněném místě s omezenou zálivkou. Pro řadovou výsadbu se volí rozestupy přibližně 0,8–1,2 m, pro solitéru a skupiny 1,2–1,8 m. Z problémů se mohou objevit mšice a štítenky, při přemokření hniloby kořenů a skvrnitosti listů, prevencí je vzdušné stanoviště, drenáž a nepřehnojování dusíkem.

 Autor: Jana | Revize: 27.07. 2026